Univerzální občan Středočech

Myslela jsem, že je pryč doba, ve které jsem nejen jako dítě…

…ale i mladá a dospělá zažila vládu jedné  strany, která všechny Čechy ohradila elektrickým plotem a v něm, o nich bez nich, rozhodovala dle  své zlomyslné a absurdní logiky. Většina Univerzálních Čechů přijímala pokyny a doufala, že se  jednou mlha rozestoupí a každý si bude sám moci rozhodnout o svém životě, svobodně. Kde a jak  bude bydlet, jak žít, když bude chtít, bude pilný, čestný a pracovitý rozežene vše pokrývající šeď a  rozsvítí všechny barvy života. Bača s hlídacími psy nakonec musel odejít do ústraní. Možná. Vypadalo  to tak. Posledních více než 30 let většina Univerzálních Čechů tvrdě pracovala, budovala, nový život  pro sebe, své potomky, znovu i nově ožily rodinné firmy, u nás na venkově opravovala statky, stavěla  domy, obnovovala zdevastované zahrady, krajinu. Nadšení a elán které vládly u Univerzálního Čecha  pomalu přerostly do denní rutiny a vesničky, vesnice i města se postupně změnily, zkrásněly. Uvěřili  jsme, že demokracie se vrátila a my už ovlivňujeme kde a jak žijeme.

Pár posledních let mnohého Univerzálního Čecha připravuje o iluze. Bača v ústraní se směje a  povoluje vodítka honícím psům.

Uplynulý rok naprosto vykolejil životy všech, v Čechách, v Evropě, na celém světě.

To jsme si mysleli? Omyl. Většina z nás bojuje  s velkými starostmi o blízké, zápasí o živobytí, omezuje se naprosto ve všem. Denně jsme nepřetržitě  konfrontováni s vyčerpanými zdravotníky, čísly o hospitalizovaných pacientech, počtem úmrtí.  Nesmíme se s nikým potkat doma ani venku, nesmíme pracovat, krachujeme. Vláda pro nás nemá  nejen peníze, ale ani pochopení. Jsme vysmívaní a ani světlo na konci Covidového tunelu se  nepřibližuje. Žiji jako Univerzální Středočech na místě, kterému jsem věnovala desetiletí svého života  nikdy nekončící prací, bez volných víkendů. Jako většina dalších Univerzálních poslední měsíce trpělivě  vyčkávám, dodržuji pravidla nařízená vládou. S překvapením jsem se dozvěděla, že Covid a jeho  dopady jsou nyní v Čechách horší než na začátku pandemie, omezení zůstanou nejpřísnější a musíme  zůstat zavření doma. Děti nesmí chodit do školy. Nejstarší generace zůstane izolovaná. Nesmíme spolu  mluvit, pracovat, fungovat. Státu, jak nám oznámila ministryně financí, dojdou peníze na jakoukoli  podporu podnikatelů, kompenzace, v červnu. Bača v ústraní se směje. Stačilo jenom trochu pomáhat  a přicházíme o drobné živnostníky, podnikatele, kulturu. Vláda nás s lehkostí informovala, že už pro  nás nemá peníze. Státní kasa je zadlužená nejvíce v historii a v nedaleké budoucnosti sklapne Dluhová  past. To je zlé. Co budeme dělat? Mnoho z nás Univerzálních, nejen Středočechů, se ze samostatných  a prosperujících změnilo v zadlužené zoufalce. Co bude dál?

Přestože pro nás, Univerzální, je  v současnosti zakázáno více než mnohé, na straně druhé je mnoho dovoleno. Připravovat  stamiliardovou stavbu co nejrychleji. Prezentují zahájení stavby už v roce 2025. Nejen, že netušíme,  proč se tak spěchá, ale dokonce se změnily plány a nově se má VRT vystavět kolem nás. Nikdo neví jak  bude svět po pandemii vypadat, kam směrovat, jaké zásadní změny nastanou. Otázky zní. Budeme  ještě moci cestovat? Za jakých podmínek? Převládne práce z domova nad cestováním za prací?  Budeme smět opouštět svá teritoria? Pandemie mimo mnoha negativ přinesla i mnohé výzvy. Rozvoj  nových technologií. Nové nasměrování světa, celospolečenského smýšlení.

Proč se, v této době, ve Středních Čechách má co nejrychleji začít stavět Vysokorychlostní koridor?  Podle zadání z devadesátých let, které se dlouhé roky připravovalo, měla trať z Prahy do Brna jet tzv.  Jižní cestou, okolo Benešova. Náhle se v uplynulých měsících plán změnil, zrychlil a VRT se má  vybudovat po polích, loukách a lesích okolo nás, poboří domy, rozdělí vesnice. Zabere úrodnou zem.  Překope spodní vody, připraví o vodu studny, i vodní dílo Vrchlici, které zásobuje pitnou vodou okolní města a stále nově se připojující vesnice. Rozhoduje se o stavbě po doposud nedotčené oblasti  Středních Čech. Koridor má ochranné pásmo min 200 m, celá nově vystavěná trať má být lemovaná  sloupy vysokého napětí a plotem, který nás zavře. V rámci úspor se zkracují tunely, tam kde trať  povede po 7-8 m náspech nebude technicky proveditelné budovat protihlukové stěny. Jste zvyklí  chodit na procházky, na houby, do sousední vesnice? Třeba i vy dojdete jenom k plotu u trati, účes  Vám rozfoukne každých pár minut 300 km rychlostí řítící se souprava a vy ani nestačíte zamávat  jednotkám cestujících. Hrdě si budete však moci říct: i já Univerzální Středočech jsem na Tebe VRTe  přispěl několika desítkami tisíc korun, stejně jako moje děti! 

Bača v ústraní se směje: přišel nový bača, a to je nějaký sekáč!  

Já Univerzální Čech už totiž opět nemám šanci vědět, natož spolurozhodovat o místě kde žiji. Nelíbí se  mi plán, že mám být brzy opět ohrazena elektrickým plotem. Tentokrát však na mnohem menším  území, než jsou celé Čechy. Na kousku Středních Čech. 

Jako Univerzální Středočech si tedy kladu otázky. Dává Vysokorychlostní trať, tak jak je nyní plánovaná  smysl? Bude lepší její přípravu pozastavit, přehodnotit, nechat rozhodování na dobu, kdy si to budeme  moci dovolit, na nezávislých odbornících? Ve shodě s těmi, kteří rozumně zhodnotí jaká a kudy jsou  pro nás nejlepší Rychlá spojení? Co Vy?  

Barbora Očenášková